A ještě jednou Lijak, stupidní hřebenové lítání.

... aneb Lijak trochu jinak z pohledu účastníka zájezdu, který létal poprvé za hranicemi všedních dnů České republiky.

Tak se to na podzim pěkně sešlo - udělal jsem si radost, koupil Streama, vzal dovolenou, naložil do Oktávky božana Mirečka (nechtělo se mu, ale musel - je nejlepší) a vyrazil s bandou do Lijaku na zkušenou spojenou s kurzem "B". Cesta výborná, za budějkama jsme se na hranicích odtrhli od hlavního peletonu a jeli jsme zkratkou přes Gratz - bylo to sice delší, ale za to tam bylo více zatáček.

Když nepočítám polské Čolo, vydal jsem se svou na první zahraniční zkušenost, očekávaje nějaký zázrak, který by mě posunul dále ve strategii létání. Létání fakt pohoda, na učení a oddych super. Trošku vyrušovalo jen neustálé vyučování Mirečka do vysílačky, kdy předával nezbytné strategické pokyny, bez kterých bych pravděpodobně spadl do negativky, vývrtky, do padáku, skončil ve stromech, na skále, nebo se utopil v jezeře. Naštěstí baterky ve vysílačce Mírovi vydržely vždy maximálně půl dne.

Člověk v Lijaku nemusí ani moc přemýšlet - stupidní hřebenové lítání povídá Míra -"Po odmáznutí to pošleš doleva, pak přimrskneš nad hradem, napálíš to přes údolí s otočňákem u antén a valíš zpátky. Když to nosí, vemeš to jihem přes přední hřebínek a máš tryjangl jak bejk. A když to nedává, mastíš to 10 km po hřebenu, pak zpátky a pak ještě jednou a zpátky. A máš 40 bodů". No, pravda je, že k napálení přes údolí jsem se dostal jen jednou... zpátky jsem se vezl autem. Ale i tak jsem si (dámy prominou) doslova vyhonil 62 bodů do poháru a chvíli si budu užívat pocitu prvenství, než mě někdo tím stupidním hřebenovým lítáním předhoní. Rychle to musím na jaře přemáznout hodnotnými FAI na Černé.

Hezký závěr sezóny, nikdo nemusel metat rezervu, všichni si polítali (dokonce i Mireček na jednosicu), dobře popili a dokonce i jednu rybku chytili.

A tak to má být

Ivoš Jarda Bartoň