Jak jsme se měli v Piave 14.-18.července

Ještě před odjezdem jsem přemýšlel o tom že výlet zrušíme. Všude pro Alpy hlásily předpovědi bouřky s krupobitím a nárazy větru. Jižní část Alp ale na tom měla být přeci jen lépe, okraj fronty měl zůstat v severní a střední části. Volám ještě ve středu dopoledne Felicemu pro ověření místní předpovědi. „The konditions there are good for flying. Ist wery hot, but for this area there is no storm. You can come." zní odpověď. A tak večer sedíme v autě a pelášíme směr Alpago.

Sice se neuskutečnily větší přelety třeba do Feltre nebo přes hřeben do Alpaga, na to byly základny moc nízko. Ale menší trojúhelníky po okolních hřebenech byly také moc pěkné. Extra bonbónkem bylo létání vedle mraků a nad nimi, jejichž základny byly u hřebene níže a po nichž se dalo vytočit z naší strany mnohem výše.

Naučili jsme se rozlišovat ploché a FAI trojúhelníky, jak důležité je uzavřít trať pro očekávaný výsledek a také víme proč mám místo očekávaného trojúhelníku po přihlášení přeletu „jenom" otevřenou trať. Také jsme pochopili že pro trénování taktiky a přeletů vůbec, je potřeba zůstat na jednom terénu více dní, kde je pak možno ověření výsledků z předchozích letů. Je to jako u pianisty který do úmoru trénuje jednu pasáž, dokud není podle jeho představ perfektní. Mnozí si zapsali nové osobní rekordy do svých deníčků a naučili se odpoutat od kopce mezi startem a přistáním. Nemá cenu snít o obrovských přeletech a nezkusit udělat ani malé krůčky. Takové malé dítě než začne chodit, si také hodněkrát natluče nos při pokusech vstát.

Fotky najdete ve fotogalerii.

Peter Valek