S tandemem s rozesmátými pasažéry do 2576 m n. m.

Začínal další den tandemování a domluvení pasažéři mířili na Černou Horu. Předpověď optimisticky hlásila dostupy nad 2000 m n.m., ale hned při prvním letu jsem byl rád, že jsem se po 20 minutách točení vyhrabal nad kopec a držel stoupání v 1500 m n. m. Hanička přede mnou byla spokojená a já s ní prohlížel krajinu, kde běhala závody na běžkách. Oběma se nám let líbil a spirálka na závěr jej oživila ještě jako nějaké koření dobré jídlo.

Další let s Babičkou co hlídává děti, vítr na start optimální a s pomocí kamarádů jsme snadno ve vzduchu. Teď je již stoupání silnější a širší a já se snadněji dostávám nad výšku Sněžky, která je kousek víc na sever. Letíme se podívat na jejich domeček v Lánově a po návratu přistáváme s vyklesáním spirálou a babička to snáší s úsměvem a rozzářený úsměv má, i když s vnučkou za ruku odchází k parkovišti. I po sedmdesátce je život krásný...

Ondřej od Vltavy pomohl svou sportovní hmotností rychle ustředit  stoupání po startu do 1895 m n. m.  a to nás povzbudilo k výpadu nad lom a Čistou, kde nám ale přestalo přát štěstí a přistáli jsme u Památného dubu v Čisté, kam pro nás dojeli. I tak to bylo kořením života pro nás pro oba a užili jsme si to, i když bych raději nastoupal a dolétl na přistávačku.

A poslední toho dne byla na řadě sportovní padesátnice z Červeného Kostelce, která jezdí do Javořího dolu se školami na lyžařské výcviky. Chtěli jsme se tam podívat a tak jsem ve chvíli, kdy si chtěla povídat, řekl, že se teď budu raději chvilku soustředit na práci a zkusím nás dostat nahoru. Stoupání jsem našel, ustředil a čekal, jaké to bude u ten den silné zádržné vrstvy v 1600 m, ale dostali jsme se nad ní a pak už 2,5-3 m/s až do výšky 2550 m a protože na kontakt byly základny aktivních kumulů směrem na Pec, vydali jsme se prohlédnout si Javoří důl, Bramberk, Liščí horu a pokračovali k Tetřevím boudám a nad Luisino údolí. Na kopečkách jsme tedy viděli co jsme potřebovali, otočil jsem zpátky na Černou a znovu nastoupal do 2500... pod "kumulostrádou" jsme letěli nad Janskými Lázněmi a koukali toužebně směrem k Rozkoši a Adršpachu. Skalní město nasvícené sluncem ve večer vyčištěném vzduchu rozeznatelné v lesích kolem a před ním louky s pramenem Metuje. Za Úpicí hledáme dlouho, co je to za světlé objekty na kopečku směrem k Rozkoši. Vidíme jasně Skalici, Nové Město nad Metují, ale kde je ten Červený Kostelec? No teď tam nepoletíme, otáčím a v tom mi Sylva říká: To je průmyslová zona, co máme za barákem!! Tak teď jsme již viděli všechno, co jsme chtěli, návrat na Černou, trochu spirálky a jde se na přistání. Dcery s manželem na přistání a ještě dlouho si povídáme o létání a kráse zdejší krajiny.Tady link na záznam letu

Další pracovní den za mnou. Už jen za Honzíkem, který operativně přijel z domova do své dílny a zavařil upadlý výfuk na autě, aby bylo dál připravené vozit nás všechny na start a zažívat krásy létání na hadrech. Zítra je neletovo. Bude se odpočívat a hned po přechodu fronty zase www.dovzduchu.cz