Léta jsem si vystačil s vědomostmi o meteorologii, končícími u domečku za oknem, z kterého leze panenka nebo vykukuje panáček... ale po dnešku jsem opět posunul hranice svého poznání a rozšířil je o pojem termika...myslím, ta skutečná, opravdová....dnes to na Zvíče vypadalo podobně jako včera, takže jsem se na cestě domů alespoň pro pořádek zastavil dole pod přistávačkou...a že si jako trošku s padákem v přízemním bordýlku zablbnu a dosyta vyřádím....ale to jsem nevěděl, že tam na mě číhá hejno zdivočelejch a po mé krvi lačnících ptáků Termíků....jen jsem křídlo trochu nad hlavou rozmuchlal, vrhli se ti pacholci na mě a vláčeli po louce cik cak všemi směry v horizontální i vertikální rovině...i když na smrt vyděšen, bojoval jsem statečně a škubáním za špagátky co jsem držel v ruce, se jim pokošel vytrhnout ze spárů. Po věčnost trvajícím lítém boji jsem se z tohoto mlýnku na maso vyrval a z pěti metrů se konečně rozplác na zemi...chvála bohu...ještě, že tak...dostat se nad lesík do centra toho superstoupáku, tak si někde ve třech tisících rozbiju hlavu o zádržku....tady z hospody můžu díky projíždějícím autům po prašné cestě sledovat jaká hrůza se ve vzduchu děje a radovat se, jakej jsem to klikař....jo...a dát si ještě další dvě na své zdraví....... |