Tak jsem ráno, raníčko, když všichni, kterým jsem marně volal, ještě chrupkali, vyrazil na Černou prubnout nové křidélko. Už krátce po deváté se to dalo odpálit na kříž...neotálel jsem, mělo to sílit a do toho nárazy...i přes brzkou dopolední hodinu, chodily bubliny co se daly krásně točit...blbý bylo jen, že se plazily moc po kopci a jak člověk vypad, z necelý dvojčičky - skoro pět dolů...dost na morál...na hraně lesa u přistávačky padák nechtěl dolů a držel se jak v létě za poledne...když jsem čvachtal bahnem s hadrou nad hlavou k poslednímu kousku sněhové plošky, pochopil jsem...modrobílý krasavec se nechtěl umazat...a i když jsme oba bojovali jak lvi, přistávačka jej přece jen "pokřtila"...asi pro štěstí...teď nám to bude lítat samo... no...a vy pánové, co jste se možná už probrali...dobré ranko........ |