S čerty nejsou žerty...a ani s těmi čertíky to není o moc lepší...Dnes si dali dostaveníčko malí pekelníci krátce po poledni na Černý. Z doslechu od kluků na startovačce jen vím, že každej druhej smrk vzpažil větve k nebi za hrozného hukotu, zatímco na těch prvních se nehnula ani větvička...hromady jehličí, větví ...a kmenů...no dobře, to už asi přeháním...pro změnu padaly z čisté oblohy na hlavy nevěřícně zírajícím a padáky rychle balícím pilotům. Asi to muselo být moc zajímavý a hezký, ale já to, chudák, neviděl, protože jsem si nad kopcem spokojeně pomlaskával při utahování slabé dvojčičky...ale pak...pak mi začalo praskat v uších....a i když patnáctka nahoru není třetí kosmická...na, o číslo větším padáku, vykulenýho troubu zarvaného v sedačce to udělalo velký dojem...hmm...zavzpomínal jsem maně na pasáž o aktívní pilotáži kterou jsem kdysi v jakési příručce pro hadroaeronauty přečetl a začal tak nějak za něco porůznu tahat...a povedlo se...nevím jak se to stalo, ale do plachtičky jsem se nezabalil...pak ještě přitočit nějakou tu povinnou stovečku, aby se neřeklo, že jsem si hned káknul...a frrr od kopce...Do hor, kde se dělaly nádherný mráčky jsem se s velkou plachtou bál, zvláště, když mi Tom vysílačkou stále krmil uši a děsivým líčením "větru z hor" do zad na startu živil a rozvíjel mou negativní představivost ...Docela mi dalo práci se nějak donuličkovat předpolím před Jablonec, kde, opět zděšen pohledem na trochu více zvlněnou krajinu, jsem to zbaběle obrátil ke Kozákovu a nakonec sebou plácnul v Bozkově u kiosku...Mezitím se počasí na Černý stalo zas letuschopným a o široké a klidňoučké sedmičkové stoupáčky nouze nebyla....takže nakonec pro všechny úplně suprovej den se spoustou zážitků, které teď v hospůdce zapíjíme moc dobrým Krákorou..... |